Novinky   FanClub   Song   Diskografie   Galerie   Guestbook   Kontakt   Deník   Ohlédnutí   Tour   Ostatní   Setlist   Rozhovory   Facebook

 

Ostrava 5.4.1993 - Palác kultury a sportu Vítkovice

 

Historicky první vystoupení Iron Maiden se konalo ve Vítkovické hale 5.4.1993. Vůbec první vystoupení se mělo konat již v září 1986 v rámci "Somewhere on Tour" (viz předtištěné triko na obrázku vpravo), avšak tehdejší komunistický režim v Československu nebyl narozdíl od těch v Polsku, Maďarsku či Jugoslávii podobným akcím nakloněn, a tak jsme se železné panny dočkali až po pádu železné opony v rámci "A Real Live Tour".

Palác kultury a sportu, jak se tenkrát hala jmenovala, uvítal Iron Maiden v době, kdy byl odchod Bruce Dickinsona již hotovou věcí. Hodnocení koncertu z pohledu českého fandy je tak rozporuplné, neboť na jedné straně převládala euforie z prvního vystoupení u nás a na straně druhé podle některých, slabý výkon právě frontmana, který již necítil potřebu dávat do svých výkonů sto procent. Zatímco kapela cestovala pohromadě, Bruce si to namířil do Ostravy nečekaně vlakem z Prahy, takže jeho kupé bylo po celou dobu obleženo desítkami fandů.

Podle dostupných informací se do vítkovické haly našlapalo okolo 16000 příznivců metalové hudby. Předkapelou byla plzeňská skupina Zeus Daniela Kroba (ex Arakain a Kreyson), která koncertovala již od 18:00hod, avšak její slabý výkon spíše jen zkrátil čekání "mejdnůchtivých" fandů.

 

 

 

Ostravské riffy aneb 48 hodin poblíž

Reportáž Jaroslava Špuláka z roku 1993

Do hotelu Atom, hned vedle sportovní haly ve Vítkovicích, jsme dorazili den předem. Iron Maiden ještě nepřijeli, protože před hotelem čekaly desítky fanoušků a sběratelů autogramů. Kolegu Rybu požádali o podpis a ptali se ho, kdy přijedou ostatní. Na českou otázku česká odpověď. "Nevím fakt!"      Iron Maiden nakonec dorazili v osm večer. Vedle nezbytné techniky a ochranky však překvapivě ve čtyřech. Bruce Dickinson se zdržel se svou právoplatnou manželkou v Praze. Cestuje prý mimo kapelu. proč asi ?

     Daniel Vojtíšek se na toaletě setkává s řidičem kapely. V družném rozhovoru mu šofér prozrazuje, že Bruce definitivně končí se zpěvem a situace v kapele je velice napjatá.

     Protože turné Real Live Tour 1993 má v Ostravě premiéru, věnují se čtyři pětiny kapely zvukové zkoušce, z níž se do hotelu dostávají krátce před půlnocí. Na rozhovory není pomyšlení, navíc se na nás nalepil stopadesátikilový hlídač, který novináře evidentně nesnáší. Au...

     Ráno v den koncertu postihla hotel Atom havárie vody. Překvapení "Mejdni" měli za dveřmi pokoje kýbl se studenou vodou. Šestičlenná rodina Harrisů vyplácala dva.

     Děti Steva Harrise se v noci v hotelové posteli necítily dobře. Rozhořčený Steve požádal recepční o dětské postýlky. Ta začala obvolávat známé.      Kolem poledne bylo Steve Harrisovi tak zle, že musel zavolat lékaře. Jeho ratolesti zatím vesele "demolovali" restauraci. Tatík se vzmohl jenom na chabé : "Nezlob!". Prásk, židle proudí vzduchem.      Novináři spekulují, kolik stála pozice předkapely plzeňskou partu ZEUS. Nejodvážnější míří ke sto tisícům. Takhle to ale ve světě chodí.      Příjezd Bruce Dickinsona kolem poledního probíhá bez zdravic a fanfár. Především v kapele. Ráno v 6:15 nastoupil v Praze rozespalý zpěvák na vlak do Ostravy a klid skončil v okamžiku, kdy jej poznal první fanoušek. Pak nastalo systematické přisedávání si a obsazování okolních kupé. Chytrolín byl ten, kdo zařadil ZEUS už na osmnáctou hodinu. Kapela předešla případné "inzultaci" a divákům se příjemně zkrátila čekací doba. Zeus však zklamal. Pln nervozity nejspíš nestihl doladit kytary, zpěvákovi se třásl hlas a repertoár nevěděl kudy kam. Od tancovačkového cajdáku k pecce á la Soundgarden. Když si kytarista Dan Krob vzal na poslední skladbu "diamantku", bylo jasné, že jí rozseká. Neměl však tolik sil, pouze s ní mrštil o zem... a ona poprvé krásně břinkla.

 

Půlhodina se Stevem Harrisem

aneb Železná panna od A do Z

Osmnáct hodin v křesle foyeru ostravského hotelu Atom přineslo své ovoce. V den koncertu se o půl jedné odpoledne vydal Steve Harris poobědvat do restaurace, aby udělal alespoň trochu dobře svým nemocným hlasivkám i rodině, která čítala manželku a čtyři ratolesti. Českou stravu v jejich přítomnosti ještě vydržel, jakmile ale opustil prostory restaurace, lišácky vsadil nejmenší dítě do náruče ochranky, další tři spojil s rukou strýčka z technického personálu a manželku poslal odpočívat. S viditelným ulehčením zasedl k nám.

Steve, jak jsi spokojen se dvěma posledními alby?

Začněme tím předposledním No Prayer For The Dying jsme udělali ve studiu skoro naživo. Myslím, kdybysme k tomu přidali publikum, byl by to téměř živák. Natočili jsme ho po devítiměsíční pauze, chtělo se nám prostě moc a moc hrát. Všechno jsme realizovali napoprvé, maximálně nadvakrát. Bylo dost syrový a některým lidem se právě proto líbilo. Jiným třeba vůbec, ale nám se zdálo být dobrý a mysleli jsme si, že je to ono. Mně osobně se ta deska líbí právě pro tu syrovost a živost. Album Fear Of The Dark mám radši, protože si myslím, že písničky na něm jsou výraznější. Za jednu ze svých nejoblíbenějších desek považuju Seventh Son Of A Steventh Son a myslím, že Fear Of The Dark je jejím pokračováním. Udělat tuhle desku byla přirozená věc. Myslím, že kdybychom udělali Seventh Son Of... a potom Fear Of The Dark, byl by to přirozenej vývoj. Opravdu mám tu desku hodně rád. Ty písničky se dost lišej od těch, který jsme udělali předtím. Skvělá je jejich živá podoba, protože teprve na šňůře poznáš, který skladby jsou nejlepší.

Právě jsi řekl, že jednou z tvých nejoblíbenějších desek je Seventh Son Of A Seventh Son. Je ještě nějaká deska, kterou máš hodně rád?

Piece Of Mind. Dokud nevyšla Seventh Son Of... měl jsem ji nejradši. Taky Live After Death považuju za dobrou, protože je na ní spousta velice kvalitních a důležitých písniček. Nepočítám živý desky, jelikož rozhodující jsou studiový alba - a tyhle mám nejraději. Živý desky jsou něco jako "The Best of..."  

Jaké jsou důvody očekávaného odchodu Bruce Dickinsona ?

To nás fakt překvapilo. Věděli jsme, že odejde, možná za pár let, ale ne teď. Naše turné na podporu alba Fear Of The Dark má dvě části. První jsme zaznamenali na desce Real Live One. Tohle je druhá. On se rozhodl odejít uprostřed, a to nás překvapilo nejvíc. Co se dá dělat ?

Kdo ho nahradí ? Uvažujete o možnosti návratu Paula Di`Anna?

To rozhodně ne. Musíme myslet na budoucnost a ne na minulost. Ještě nevíme, kdo to bude. Musíme si poslechnout pět set kazet a každý den přicházejí další. O náhradníkovi zatím nemáme tušení, protože to přišlo překvapivě a my jsme nebyli připraveni. Někoho ale najít musíme, protože až v květnu skončí tohle turné, pojedeme možná do Ruska. Měli jsme tam hrát před touhle šňůrou, ale nedovolili nám to kvůli referendu a dalším politickým problémům, který tam jsou. Vydáme se tam nejspíš v červnu. A kdybysme nejeli, budeme míchat skladby na další živák a zpracovávat video z loňskýho Donningtonu. Pak už musíme mít novýho zpěváka, abysme mohli ke konci roku připravit další studiový album.  

Jak se bude živé album Real Live One shodovat s probíhajícím turné?  

Několik písniček budeme hrát i na týhle šňůře. Na předcházející jsme nahrávali deset nebo jedenáct vystoupení v Evropě. Bylo to, myslím, ve Finsku, Švýcarsku, Francii, Německu, Itálii, Holandsku...nevzpomenu si na všechny země. Vzali jsme sebou techniku a nahráli po jedenácti skladbách. Ty nejlepší jsou na  desce, která právě vyšla. A teď se chystáme nahrát další vystoupení. Začneme dneska večer a natočíme sedm nebo osm koncertů. Původně jsme měli nahrát asi dvaadvacet skladeb a vydat jedno album po skončení druhé části turné. Když nám ale Bruce oznámil svůj odchod, rozhodli jsme se nahrát alba dvě.

Budete hrát nějaké úplně nové věci?

Nový ne, ale nový "starý". Vím, že je to protichůdnej termín, ale budeme hrát pár skladeb, který jsme už léta nehráli. Některý z nich předtím Bruce nikdy nezpíval.

Změní se Iron Maiden odchodem Bruce Dickinsona?

Jasně, to je přirozený, protože budeme mít novýho zpěváka, kterej bude určitě výrazově jinej. Hudebně se, myslím, moc nezměníme. Zbytek kapely zůstane.  

Můžeme se teď přenést do historie? Proč ne.  

Jaká byla atmosféra v době "nové vlny" britského heavy metalu z pohledu člověka, který ji aktivně prožil a snad i formoval?

Myslím, že se stala populární hlavně díky novinářům. Málokdo tehdy asi tušil, že je tu nějaký hnutí. Všichni se starali o to sehnat co nejvíc koncertů. Navíc tu bylo punkový hnutí, který bylo velice silný a v podstatě obsadilo všechny kluby. Proto jsme taky punk nenáviděli. Většinou to byl stejně brak a punkeři neuměli hrát. Jedna nebo dvě kapely měly dobrý věci...Sex Pistols mě docela zaujali. Ale stejně neuměli hrát, proto jsme je nesnášeli.

Ale punk byl přece založenej na tom, že muzikanti neuměli hrát...

To jó, ale přesto musíš bejt muzikant. Chci říct, že na určitý úrovni musíš prostě umět hrát, což většina z nich neuměla vůbec, snad trochu Sex Pistols nebo The Damned. Většina kapel byla jenom posbíraná nahrávacíma společnostma. Jenom kecy...

Proč jsi se nestal fotbalistou?

Nevím. Možná jsem nebyl dost dobrej nebo jsem se prostě fotbalu věnovat nechtěl. Každý dítě v Anglii chce bejt fotbalistou. Já jsem dokonce dostal příležitost. Zkoušel jsem to devět měsíců ve West Ham United, ale nakonec jsem si řek, že tohle dělat nechci. Bylo mi čtrnáct a to je věk, kdy chceš pít pivo, chodit s partou, užívat si. Tohle profesionální fotbalista nemůže. Já jsem trénoval rád, ale nechtěl jsem se fotbalu zaprodat. Myslím že hrát v rockový kapele je mnohem zajímavější. Fotbal si můžu hrát, kdy chci a vedle toho můžu pít a šoustat. To je ten důvod, proč jsem to udělal.  

Co dnes vlastně dělají první členové Iron Maiden Dennis Wilcock, Bob Sawyer, Ron Matthews a Dough Sampson?

Dennis je uměleckým grafikem. Ron ještě pořád hraje na bicí. Hrál s...bože, jak se jmenuje...s Berniem. Znáte Bernieho...? Hraje na kytaru, ten plešatej, co hrál s Gillanem. Dough Sampson už nehraje a o Bobovi nic nevím.  

Jak vzpomínáš na první alba Iron Maiden?

První alba ? Ano...myslím, že byly docela dobrý, ale produkce stála za hovno.  

Proč od kapely odešel Paul di`Anno? Co dělal potom?

Paul odešel, protože nesnášel dlouhý šňůry. Byli jsme třeba dva měsíce na turné a on fňukal, že se chce vrátit domů. Tak jsme ho nechali jít. Po odchodu zpíval v několika kapelách. Teď hraje v Killers. Maj v repertoáru některý starý věci Iron Maiden.

Po něm přišel od Samson Bruce Dickinson. Ve své předcházející kapele však vystupoval jako Bruce Bruce. Proč si nenechal tento pseudonym i u vás?

Nevím. Asi se domníval, že jeho jméno je hloupý.

Kdo vymyslel maskota Eddieho?

Eddie byl jenom maska. Maska na obličeji jednoho z našich bedňáků. Udělali jsme model a nazvali ho Eddie, tedy přítel. Když jsme natočili první desku, využil výtvarník Derek Riggs tenhle nápad a Eddieho namaloval.

Byly i jiné varianty vašeho maskota?

Asi jenom ta maska

Necítíte se být svazováni tím, že každý od nových desek očekává novou variantu Eddieho?

Možná, i když některý singly vyšly bez něj. Ale já si myslím, že je důležitý, že má věšina lidí na Eddieho nějakej názor. Buď se jim líbí nebo ne. Pro nás je důležitější mít na obalech Eddieho a ne kapelu, protože vypadá líp než my. Je hezčí.  

Proč začal Eddieho kreslit Melvyn Grant namísto Dereka Riggse?

Při vytváření obalů desek vycházel Derek víc z fantazie a to se moc nehodilo k textům. Byly to dobrý kresby, ale nebylo to ono. Melvynovy jsou mnohem temnější a líp se k textům hodí. Na další desce bude opět spolupracovat on.  

Kdy jste se poprvé dozvěděli o Metallice?

Óó, Bože to už je hodně dlouho. Viděl jsem je před mnoha a mnoha lety v New Yorku v St.Island. Larse Ulricha jsem ale znal už z doby, kdy Metallica neexistovala. Přijel se na nás podívat do San Bernardina, kde jsme hráli s UFO. To bylo v roce 1982...ne, 1981.  

Jaký máte s Metallikou vztah a co si myslíš o jejich posledních dvou deskách?

Myslím, že jejich poslední deska je vůbec nejlepší, jakou kdy udělali. Osobně mě ranný thrash moc nebere, i když jsou některý písničky docela zajímavý. Pokud jde o předposlední album, rozhodně není tak dobrý, jako to poslední.  

Jaký jste měli v Anglii pocit při nástupu americké thrashové scény?

Spousta kapel tvrdila, že byla ovlivněna "Maidenama", což je velkej kompliment. Spousta z nich v sobě ale neměla dost melodičnosti. Líbila se mi ta síla, energie, změny tempa, ale potřebovali by melodičtějšího ducha a zvláště pak vokály. U většiny kapel se mi nelíbili zpěváci. Kdyby měly lepší zpěváky, byly by i lepší kapely.  

Skladba To Tame A Land byla inspirována knihou Duna. Prý se tak nemohla jmenovat...

Původně se skutečně měla jmenovat Dune, ale spisovatel Frank Herbert, kterej tu knihu napsal, nám to nedovolil  

Proč jste na albu Seventh Son Of A Seventh Son z roku 1988 použili pro vás netypické klávesové nástroje?

Protože jsme chtěli používat baskytarovej syntetizér, kterej se podobal zvuku rockových kláves. Chtěli jsme podobnej zvuk využít i na týhle desce, ale při živým vystoupení jsme se nechtěli furt vracet na jedno místo kvůli sešlápnutí pedálu. Taky proto, že pro basovej syntík musíš mít třináct nebo čtrnáct signálů v kabelu a já chtěl používat vysílačky, kterejch bych u sebe musel mít třináct. Takže jsme se rozhodli pro klávesy místo syntíku. Je to prostě jednodušší. Většinu kláves na desce hraju já, ale na koncertech máme kluka, kterej je ovládá. V roce 1979 nebyla tak dokonalá technologie. Myslím, že bychom klávesových nástrojů použili mnohem dřív. V některých starších věcech mi doslova chyběj. Ne všude, některý skladby jsou prostě udělaný jinak.  

Nepocítili jste pokles popularity?

Ne, to rozhodně ne. Všude na světě máme pevnější pozici než kdy předtím. Kromě Ameriky. Je fakt, že tam popularita začala v roce 1988 trochu klesat. Jinde máme dodnes dobrou pozici. Fear Of The Dark je nejlépe se prodávající deskou v Japonsku, Itálii, Německu a ve Francii. Živá deska je třetí v Británii. Znamená to, že pořád máme všude dobrou pozici. Je to pouze věc Ameriky. Vedle v Kanadě je to furt výborný. Možná je to tím, že jsme poslední dvě desky po Seventh Son Of A Seventh Son vydali všude ve světě u EMI, jenom v severní Americe u Epic, což nebylo moc dobrý. Teď jsme se vrátili k EMI Capitol, takže to bude lepší. Doufejme. Možná se to pokazilo tak, že už to půjde těžko napravit. Měli jsme s Epic velký problémy.  

Proč odešel kytarista Adrian Smith?

Chtěl vydat sólovou desku. Když jsme se ho přímo zeptali, jestli v kapele chce zůstat nebo ne, nedokázal se rozhodnout. Tak jsme mu řekli, že když se nemůže rozhodnout ať radši jde.  

Proč jste na jeho místo vybrali právě Janicka Gerse?

V tý době pracoval na Bruceově sólový desce. Znali jsme ho už dlouho, už od dob, kdy hrával u Iana Gillana. Věděli jsme, že je dobrej kytarista a prima kluk. Otázkou je, zda se do Maiden hodí.  

Jak se ti vůbec líbilo sólové album Bruce Dickinsona Tattoed Millionaire?

Čtyři nebo pět skladeb z něj jsou opravdu dobrý, zbytek ujde. Je to mnohem komerčnější než Maiden, ale pořád ještě je to rocková deska. Jeho nový věci nejsou rock vůbec, je to hodně jiný a... nevím, uvidíme co bude, ale je to hodně jiný. Víc k tomu říct nemůžu.  

Prý chtěl odejít už po vydání téhle desky?

Asi ne. Kdyby chtěl odejít v tý době, vůbec by mě to nepřekvapilo. On ale neřekl, že chce jít pryč. Něco se sice povídalo, začalo to v Německu a rychle se to šířilo, ale v tý době se rozhodně nechystal odejít. Přitom si jeho sólová deska vedla dost dobře, bylo z ní několik hitových singlů. Všichni v kapele jsme si mysleli, že by měl důvod postavit se na vlastní nohy, ale on nám nikdy nic takovýho neřekl. Proto mě to teď tak překvapilo. Domnívám se ale, že bude lepší, když odejde teď, než kdyby k tomu mělo dojít za dva roky.  

Potom se Steve Harris omluvil. Jeho hlasivky dostaly co proto a za šest hodin ho čekala česká premiéra. Naškrábal pozdrav čtenářům a rozloučil se.

Na otázku, jaké má plány do budoucna, odpověděl Bruce Dickinson : "Budu zpívat. Chtěl bych se také více věnovat svému oblíbenému sportu - šermu"  

Železná panna si škrábe ohnivé vlasy a prská starostmi. A Steve Harris je příjemný člověk.

Poděkování Rybovi za překlad: Díky

 

 

 

Reportáž ČT ze zákulisí koncertu

část 1

 

 

část 2

 

 

část 3

 

 

Ostravský koncert z roku 1993 očima Petra Korála z časopisu Rock&Pop (29.4.1993)

ÚTĚK DO HOR S ŽELEZNOU PANNOU

The Real Live Tour `93

Starý dobrý (a poctivý) těžký kov budiž pochválen! Možnost osobně si potěžkat jeho pořádný - a možná vůbec nejdůležitější - kus se nám poštěstilo až po šestnácti letech dosti hlasité přítomnosti Železné panny na světové hudební scéně, což je neuvěřitelně smutný fakt. Obzvláště uvážíme-li, že třeba Budapešť zažila koncert "Mejdnů" již někdy ve tři nebo čtyřiaosmdesátém. Zaplaťpámbu, že k nápravě došlo alespoň teď, krátce před historickým zlomem v dosavadním vývoji kpely - odchodem zpěváka Bruce Dickinsona na sólovou dráhu ihned po skončení nynější, právě v Ostravě odstartované šňůry The Real Live Tour 93.

 

Koncert měla úderem sedmé otevřít nová plzeňská parta kolem ex-kytaristy Feratu, Arakainu a Kreysonu Dana Kroba (zde působí i v roli vokalisty) ZEUS. Jenže všechno bylo jinak: Zeus hrál z neznámých důvodů již od šesti hodin před pozvolna se plnícím vítkovickým "Pakulem", zatímco autor recenze (a stejně tak i jeho kolega Bezr) se v té době bezúspěšně domáhali předem slíbené akreditační karty. V jakém světle se při svém vůbec prvním vystoupení v českých zemích Zeus prezentoval, se tedy dozvíte na jiném místě od Jardy Špuláka. Dovnitř vyprodané haly byla naše redakční frakce vpuštěna teprve krátce po devatenácté hodině, v nejvyšší čas - z reproduktorů se právě začaly valit první tóny loňského velkého hitu Be Qiuck Or Be Dead. V následujících 120 minutách jsme byli svědky úchvatné ukázky do téměř učebnicové dokonalosti dotaženého heavy metalu a po všech stránkách jednoznačné profesionality (v závěru se sice zdálo, že Dickinson již přece jen své pekelně namáhané hlasivky zdaleka nenapínal nadoraz - kéž by se takhle "šetřili" mnozí naši pěvci...). Vychutnat si pro Iron Maiden tolik typické, až nelidsky přesné dvojhlasy kytar Janicka Gerse a Dave Murraye, zatraceně náročné dynamické party a barevné basy Steva Harrise i spolehlivý a důrazný klopot bicích Nicka McBraina nebylo díky krásně plnému nadupanému zvuku, zajištěnému nevídanou hradbou aparatury, žádným problémem. Kvalitní světelná show i další pódiové doplňky a vizuální efekty (projekce motivů z obalů jednotlivých maidenovských alb na velké plátno nad bubeníkem, funkční využití dvou obrovitých comicsových příšerek, představujících Eddieho, známého maskota skupiny) byly jaksi samozřejmostí.

Pokud jde o repertoárovou náplň večera, důraz se pochopitelně kladl hlavně na poslední LP Fear Of The Dark, i když samozřejmě nemohlo chybět to nej- z celého bohatého písňového arzenálu kapely. Svižné věci byly střídány volnějšími natolik přirozeně a nenásilně, že spád vystoupení nebyl ani na chvíli v nejmenším narušen. Když před půl devátou konečně došlo na moji nejoblíbenější pecku Run To The Hills (mrazivě hluboká poklona americkým Indiánům) a hned potom začaly ubíhat poslední dvě minuty před půlnocí (Two Minutes To Midnight) "Ironi" mě dostali na lopatu s definitivní platností. V průběhu prvního přídavku Dickinsona zasáhlo tričko jednoho z jeho nadšených obdivovatelů a zkušený frontman se kupodivu nechal natolik vyvést z rovnováhy, že přestal zpívat, s neskrývaným vztekem teatrálně odmrštil svůj mikrofon a zmizel v zákulisí. V tu chvíli nejednomu návštěvníkovi zatrnulo, že koncert tímto zbytečným incidentem předčasně skončil, leč muzikanti s chladnokrevnou rutinou skladbu dohráli a Dickinson se přece jen vrátil do palby reflektorů, aby soubor mohl dát navrch ještě další tři kousky (mnohými očekávaná slavná Running Free však překvapivě neodezněla).

Fakt výbornej koncert, věřte mi. Člověk se jeho prostřednictvím přece jen dodatečně ocitl ve zlatých časech "nové vlny" britského heavy metalu na počátku předcházejícího desetiletí, které nám, tak jako i jiné věci, bohužel rudovládci odepřeli tehdy prožít. Škoda jen, že v téhle podobě jsme Iron Maiden viděli poprvé, ale zároveň i naposledy. Bruci, starej brachu, nejen skalním fanouškům se po tobě bude stýskat ...

 

"maro" sehnal reportáž o koncertu z časopisu Spark

Ostravský hotel Atom je jen pár kroků od proslulé vítkovické haly, nabízí 5,dubna 1993 typickou a pro IRON MAIDEN těch dnů velmi charakteristickou podívanou.

     Právě tady v Ostravě startuje evropská část aktuálního turné IRON MAIDEN, turné, které má být definitivně poslední s Brucem Dickinsonem za sólovým mikrofonem. Kapela dorazila na místo už v předvečera intenzivně zkouší v hale kterou bubeník URIAH HEEP Lee Kerslake označil spolu s Athénskou za nejlepší v Evropě.

     Kapela intenzivně zkouší ovšem bez zpěvu. Bruce Dickinson přijíždí do Ostravy až v den koncertu ranním rychlíkem z Prahy. S koženou kabelou přes rameno a s manželkou po boku vstupuje kolem poledne do hotelové haly, ale se svými spoluhráči se poobědvat nechystá. Mezi ním a kapelou se už vyhloubil nepřekonatelný příkop, který dokáže na dvě hodiny přemostit jen koncertní jeviště. Tady podává kapela jako jeden muž standardně precizní výkon. Dickinson šplhá vysoko po praktikáblech a stožárech světel, kytaristé se jako na povel obracejí při ovacích zády k publiku, aby bleskově zkontrolovali ladění na digitálních ladičkách. Na turné je přítomná i nahrávací technika, která má stejně jako v případě Live After Death dát vzniknout reprezentativnímu koncertnímu dvojalbu.

   Proměna situace uvnitř kapely ovšem vydání živého záznamu uspíší a současně zapřičiní, že se nakonec jedná o dvě samostatná alba. Pod názvem Real Live One tak vychází průřez novějšími tituly kapely, album Real Death One je pak kolekcí živě zaznamenané klasiky IRON MAIDEN. Nechybí tu ani Run To The Hills zaznamenaná právě při ostravském koncertu. Obě desky jsou pak především labutí písní IRON MAIDEN s Brucem Dickinsonem jako frontmanem.

     Odpoledne 5.dubna 1993 tedy na samém prahu zmíněného posledního turné se v rovněž zmíněné hale hotelu Atom Steve Harris ještě jednou vrací k pohnutkám nedávno oznámeného zpěvákova odchodu. Říká Vážně nás to překvapilo věděli jsme že odejde možná za pár let ale ne ted. Naše turné na podporu alba Fear Of The Dark má dvě části. První jsme zaznamenali na desce Real Live One.Tohle je druhý.On se rozhodl odejít uprostřed a to nás překvapilo nejvíc, co se dá dělat.

Pro Spark napsal Ilja Kučera ml.

 

A jak jste to viděli vy?

Honza Benada:

Pár poznámek k fotografiím, z toho favorita vystoupuil Steve s třema dětma, ten ostříhaný chlapec v maskáčové bundě je můj brácha, byl zrovna na vojně a vzal si dovolenou, a já jsem ten v zelené bundě, jak se šklebím pod transparentem Iron Maiden.

           

           

     

maidenV:

  

crusader:

Zeus byl dost strašnej - rytmika bum-prásk mě neoslnila, ale prostě si to za 100 tis. koupil ... co si dost dobře pamatuju, tak první půlka nestála za nic, Bruce se rozjel až v druhé polovině ... a taky docela některé texty kazil, dodnes si pamatuju zmršenou Bring your daughter ... máme to i nahrané. Mimochodem Maiden bydleli v hotelu Atom a na koncertě bylo 10 000 lidí. Druhý den v Blavě jen 7500 ... A to nejlepší nakonec, Bruce jel na koncert rychlíkem Košičan v 6.05 z Prahy, v kterém jsem jel taky ... viděl jsem ho s doprovodem ve Vitkovicich vystupovat. Asi nechápal, když viděl na nástupišti zhruba 100 policajtů ...

Setlist vystoupení:

Be Quick Or Be Dead
The Number Of The Beast
Wrathchild
Prowler
Transylvania
Remember Tomorrow
Where Eagles Dare
From Here To Eternity
Wasting Love
Wasted Years
The Evil That Men Do
Afraid To Shoot Strangers  
The Clairvoyant
Fear Of The Dark
Heaven Can Wait
Run To The Hills
2 Minutes To Midnight
Iron Maiden
Hallowed Be Thy Name
The Trooper
Sanctuary

Spolupracujeme