Novinky   FanClub   Song   Diskografie   Galerie   Guestbook   Kontakt   Deník   Ohlédnutí   Tour   Ostatní   Setlist   Rozhovory   Facebook

 

Tato stránka je věnována ohlédnutí za první částí Fans on Tour 2007 - Road to Ostrava

 

 

Fotogalerie

A jak to všechno bylo?

 

     Je 6.6.2007 04:30 a já vyrážím směr vlakové nádraží Teplice vyzbrojen kamerou, digitálem a pro všechny případy ještě multifunkčním mobilem. Město jakoby ještě spalo a vycházející slunce spolu s ještě viditelným měsícem navozují tu správnou atmosféru dne D, dne na který jsme všichni čekali čtyři dlouhé a nekonečné měsíce. Vytahuji kameru a dělám první záběry, tohle bude super úvod. Na nádraží nic neobvyklého, pár lidí spěchajících do práce a sem tam spící bezdomovec. Žádní maidenfans na obzoru. Za dvacet minut jsem v Ústí nad Labem, kde mám na přestup pár minut do rychlíku směr Praha. Důvěrně známá silueta města je tu a já vybíhám z vlaku na nádraží, kde znám každý kout a každý odpadkový koš. Honem do průchodu na čtvrté nástupiště ..... !!!! "Průchod je zazděný ?!!! Sakra, kam teď !". Utíkám do vstupní haly, probíhám pod nápisem nástup a zase jsem u rozcestí "zazděný průchod vs vstup na 1.nástupiště". "To snad ne ! to je jak v nějakým dungeonu!". Reproduktor nade mnou zvyšuje můj srdeční tep.. "Na čtvrté koleji nastupujte do rychlíku směr Praha ...". Tempem sprintera vybíhám na 1.nástupiště a teprve teď si všímám cedule "REKONSTRUKCE" a lidí přebíhajících přes koleje. Znáte našeho atleta Mužíka co běhal přes překážky? Zbledl by závistí, kdyby viděl můj výkon. Sotva jsem dosedl celý zpocený v kupé, vlak se rozjel. Tak tomu říkám dvě minuty do půlnoci....

     Do Prahy přijíždím podle plánu, zatím žádný fanda Iron Maiden v dohledu. Rychlý úprk na metro a hurá dvě stanice na hlavní nádraží s přestupem na Florenci na nepřestupní lístek (to jsem to ale podvodník). První co uvidím při vstupu do spodní haly "Hlaváku" je banda kluků s trikama Iron Maiden. "No paráda", říkám si a v kapse připravuji seznam účastníků. "Ahoj kluci, vy jedete s naší akcí?". "Ne my jedeme na hromadnou jízdenku". "No však, s akcí Fans on Tour" .... nechápavé pohledy. ÁÁÁha, tak ti nebudou od nás. "Tak nic kluci, zatím čau".  Jdu podle plánu do horní haly kde máme sraz. Nikde nikdo. Chvíli postávám, když vtom zahlédnu důvěrně známé triko FoT. Dva kluci se rozhlíží a sjíždějí zpět dolu k pokladnám. Popadnu bágl a mastím za nima. Je to Míra s kámošem. Jak později zjistím, sehraná dvojka, která si nic nedaruje a celou dobu se vzájemně slovně popichuje. Skvělý číslo do silvestrovského pořadu, nedá se to vyprávět to byste museli slyšet. Kolem osmé se objevuje Hrici v triku "Kabát" s Jardysem. Ihned ho donutíme triko shodit a navléci to s logem FoT byť trochu oprané. Začínám být nervózní, je 8:45 a zatím přišlo 11 lidí z 34. Abych trochu odlehčil atmosféru, vytahuju kameru a hrici vlajku. Je fantastická. Jakoby to odstartovalo příchody dalších členů výpravy. Začínám nestíhat. hrici (Jirka) rozdává identifikační náramky a já pečlivě vybírám peníze. Tak pečlivě, že Vráťovi vracím zapomenutou stovku až ve vlaku.

      Je 09:15 nejvyšší čas koupit jízdenky. Stále mi chybí 5 lidí ze seznamu. Hala už je plná fandů Iron Maiden, takže ani dost dobře netuším, kdo jede s náma a kdo ne. Poslední rozhlédnutí, ještě vylezu na podstavec a hulákám do davu emailové adresy těch co nepřišli, aby se mi ozvali. Nezůčastnění lidé okolo nechápavě kroutí hlavou. Se srdcem v kalhotách jdu kupovat jízdenky. Vše jsem sice už tisíckrát propočítal, ale kdo jste sledoval anabázi s místenkama víte, co ČD dokážou. Nadiktuju svůj požadavek a podvědomě čekám na nechápavý výraz pána v pokladně. "Jasně pane hned to bude, budete platit hotově?", uzemní mě profesionální odpovědí prodavač jízdenek. Tohle holt nejsou Teplice.. Připadám si jak v nějaké scéně ve filmu a chce se mi říct "Kešem". "Hotově", říkám a frajersky vytahuju pakl tisícikorun. Tak to dělá čtrnáct tisíc osmset. ???????!!!!!!!!!!!  "Tolik přeci u sebe nemůžu mít". Suveréní výraz ihned zmizel z obličeje a prohledávaje šrajtofli se začínám potit. "To není možný, to není možný", po několikerém přepočítání financí včetně osobní rezervy tolik nemám. Záchrana přijde z nečekaného směru. "A chcete teda ten Eurocity i na zpáteční cestu?". BUM !!!!! Ta ohromná rána byl kámen co mi spadl ze srdce. "Neeeee", sípám vysílen. Tak to bude dvanáct litrů a nějaký drobný. Zaplatím a celý šťastný oznamuji radostnou novinu všem okolo.

     Je 09:45 a jdeme do horní haly k informační tabuli. Výjezd takového množství triček FoT po eskalátoru nemůže chybět na mém videozáznamu. Paráda, vypadá to božsky. Ještě chvíli čekáme až na tabuli naskočí správné nástupiště. "Cvak", je to tam. Jakoby se celá hala pohnula. Ze všech koutů se vynořily postavy v tričkách Iron Maiden a už se hrnou do tunelu k nástupišti. Proboha, tohle jede všechno s námi? Jelo. Na perónu ještě chvíli tápeme, náš vagon je sice hned za mašinou, ale ty jsou dvě na každé straně vlaku jedna. Ale už to máme. Vagon č.348. Průvodčí, která vypadá spíš jako letuška se snaží na peróně zadržet dav lidí s tím, že vagon je rezervován, ale po chvíli rezignuje. Ještě před nástupem děláme fotky a už se hrneme dovnitř. Jejda, čekal sem že vagon bude celý náš. Ještě na peróně se mně kdosi ptá jestli jsou opravdu koupené místenky. Proč to říkám? Sledujte dále. Největší překvápko nás čeká v zadní části, kde sedí statný černoch zřejmě s muslimskou ženou, soudě podle toho, že si celou cestu zakrývala obličej šátkem. Možná byla tak šeredná, nevím. Každopádně absolutně nechápou co se děje. Necháváme je na pokoji a snažíme se vytlačit maidenfans co nemají místenky. Nakonec se uvelebíme a držíme i deset míst pro Martina a jeho bandu, kteří budou nastupovat v Kolíně.

     EC vyráží podle jízdního řádu. Letuška přichází a chce vidět jízdenky. Ukazuju náramky a vysvětluji, že místa máme opravdu rezervovaná, kromě deseti lidí z Kolína. "Ale pane, víte že místenka ztrácí 10 minut po nástupu platnost a měla bych vám jí sebrat?"." Tak takhle by to nešlo", říkám si. Původně bylo v plánu, že ženská část výpravy zpacifikuje průvodčího, ale tady musí nastoupit těžká jízda v sestavě Vráťa, Hrici, Matii. Chvíle nám stačila a slečna obrací. Tak dobře no.. Na oplátku jí slíbíme, že nebudeme dělat virvál a polepovat okna... škoda. Někde za Kolínem se pak s náma ještě vyfotí s tím, že bude zítra v Mladé Frontě (fotka je někde tady vlevo v galerii).

     Je tu Kolín a s ním Martinova banda ! Už je vidím na peróně, lahváče a PETky s pivem to jsou ti na které čekáme. Nastoupí úplně jinam. Po pěti minutách čekání k nám dorazí nejtvrdší jádro skupiny. Konečně dostává atmosféra ve vagonu ten správný říz a černoch se nestačí divit. Natáčím a fotím co se dá, když tu, kde se vzal, tu se vzal, revizor. Ach bóóóže zase to vysvětlování. Naštěstí to rychle pochopil a kontroluje pouze identifikační náramky England. Fotím každého, když tu mě překvapí dva z účastníků zájezdu :o)) dotazem : "A komu máme zaplatit jízdenky?". "Cože?!!!". Jak vychází najevo jsou to ti co se ptali na peróně v Praze. Jedou načerno. (Já jsem opravdu podvodník, nejdřív metro a teď tohle). No nic, kašlem na to. Až do Ostravy na to nikdo nepřišel. V Č.Třebové tuším ještě přistupuje Mára "Trávníkář" se ženou. Jeho věhlas ho předcházel, takže jakmile nastoupil do vagonu, okamžitě se stal jedním z nejpopulárnějších členů výpravy. Skupinka z Kolína (říkám jim tak, vlastně byli z K.Hory) se stará o zábavu, ten černoch už je díky nim právoplatným členem výpravy a kromě kluků z Moskvy, kteří také jeli do Ostravy je tam ještě jedna nekompromisní paní středního věku, která při nástupu tvrdě zabojovala o své místo. Nakonec se z ní vyklube fanynka Iron Maiden co jede taky do Ostravy. Za zmínku ještě stojí dva "pivní skauti", kteří se notným dílem zasloužili o to, že v Pardubicích už jídelák neměl pivo a to si představte prodával Budvar za 55Kč. (Všechny členy FoT pak najdete v galerii)

     A je tu cílová stanice ! Kromě toho, že nám měnili lokomotivu, díky čemuž jsme nabrali půlhodinovýho fóra cesta proběhla celkem úspěšně. Na nádraží se ještě natáčí část videa a hlavně fotí, skupina FoT je skutečně obrovská a pokryje značnou část perónu. Klasická situace, kromě postávajících policistů nikdo z přihlížejících nechápe co se děje, když tahle grupa začne na nádraží skandovat "Maiden ! Maiden !".  Fantastické záběry, fantastické fotky. První komplikace je tu. Kamarád, který měl čekat na Bazalech a uschovat kameru s foťákem po dobu koncertu doma čeká již na nádraží. Musí ještě do školy. Škoda chtěl jsem nafotit situaci před Bazaly kvalitním foťákem, ale nevím jak bude vypadat situace v kotli, takže raději všechno uschovat než riskovat zničení nebo zabavení (dobře jsem udělal). Ač nerad loučím se s baťůžkem a ve spěchu zapomenu i na svačinku. Se vstupenkou  v kapse a mobilem následuji skupinu FoT. Nastává velké dilema. Pěšky nebo MHD? Rozhodujeme se pro MHD, ale u stánku je taková fronta, že se rozhodneme jet dnes už  potřetí načerno. V našem rozhodnutí nás utvrdí i řidič tramvaje slovy "Jen si nastupte, je to pár stanic a žádný revizor si na vás netroufne", zřejmě fanda Iron Maiden. Situace se obrací. Větší část se náhle rozhoduje jít pěšky, aby čekání před stadionem v nastalém dusnu nebylo tak dlouhé.

     Cesta z hlavního nádraží na Bazaly je pár kilometrů. Potkáváme stále víc maidenfans, ale naše grupa je bezkonkurenčně největší a všude budí pozdvižení. Zvláště pak "Kolíňáci" se při ptaní na cestu spřátelí s každým, snad i toulavými psi. Jak přibývají stovky metrů v našich nohách a zvyšuje se opravdu nedýchatelné dusno, odpadají jednotliví členové výpravy do okolních hospůdek, již tak zaplněných fandy metalové hudby. Na Bazaly pak už dorazí jen tvrdé turistické jádro. První věc, která nás zajímá je pivní stan. Pivo za 25Kč chutná jak nektar, když protéká rozehřátým organismem. Hrici a spol, kteří jeli tramvají jsou svěží mezi prvními u brány.

     Čas do otevření stadionu každý překonává po svém. Nedostatek mobilních WC (u naší brány nebylo žádné) nutí chlapy ulevit si do betonové strouhy za silnicí. V místech vstupu pod pódium už teče slušný potok. Pro nezůčastněné civilisty projíždějící okolo v MHD neuvěřitelný pohled na zástupy chlapů v džískách v typickém rozkročeném postoji.. :o)) Je 17:00 čas otevření bran a nic se neděje. Nejradikálnější fans lomcují branami tak, že to vypadá na jejich vysazení. Oblohu protne první blesk a začíná pršet. Okamžitě nastane řev a pískot, lomcování branami a sborové "Co je ! co je ! cojecojecoje !". Teprve v 17:15 se pořadatelská služba uráčí otevřít. Nastává klasický mlejnek na maso. Kontroly jsou jen namátkové. Většina zakázaných věcí je pronesena. Probíháme ochozy a tlačíme se k druhému "čekpointu" tj. vstupu do sektoru stání u podia lidově kotle. Tady pořadatelé chybují podruhé. Nahoře proudí fans jako řeka a kolík dole se rozhodne vpouštět po 2-5 lidech. Drží bránu a řve na lidi ať se netlačej. Jak se člověk nemá tlačit, když ho zezadu popohání několik set lidí. Mlejnek na maso v té nejvyšší možné míře. Už vím, jak se lidé cítí při rituálu "kamenování satana". Mám štěstí. Jdu prostředkem a dav mne natlačí přímo do brány. Ještě chvíli visím ve vzduchu, než tlak okolo povolí a mé nohy dosednou na beton. Překvápko, za vraty je asi deset nevyužitých pořadatelů s reflexními páskami na ruce. Opravdu skvělá a sehraná organizace. Nejvíc mě "dodělalo", když v tom řevu a tlačenici volal ten chlápek od brány směrem nahoru k hlavní bráně aby přestali pouštět lidi. Nikdo ho neslyšel. Vysílačky jsou dnes v našich končinách asi ještě přepych. Na akci pro 30000 lidí by měly být samozřejmost u každého. Co kdyby někdo uklouznul? Než by zastavili dav nahoře, byl by ušlapán.

     Konečně jsem na ploše. Okamžitě beru mobil a celou situaci fotím. (kuk do galerie .. fotka "obraz 65").  Než se sektor naplní stíhám ještě pivo za 40, klobásu za 60 a záchod zadarmo. Technici ještě ladí zvuk a skvěle baví publikum. Následuje nekonečné čekání v davu, které zná snad každý kdo na podobné akci byl. Nohy mi dřevění a při pohledu na černou oblohu ztrácím náladu. Nicméně stále ještě moc neprší. Celý večer pak vydrží nad Bazaly velmi slušné počasí. Sem tam lehká přeháňka, ale většinou zataženo bez deště.

     Konečně, v 19:10, pět minut před plánovaným začátkem přicházejí Gate Crasher. Už po druhé písničce je mi jasné, že tihle kluci kotel nerozhicují. Je vidět, že písničky mají po technické stránce " namakané", ale chybí jim trochu drzý frontman. Zpěvák dvakrát zopakuje že jsou Gate Crasher z Brna a to je vše. Žádné provokování, žádná snaha o rozhicování aspoň těch ortodoxních fans metalové muziky. Kluci si svůj set užijí a bez větších ovací odcházejí do zákulisí. Svůj sen si splnili, já jsem čekal víc. Člověka v té chvíli napadlo, jak by vypadali na pódiu Witch Hammer, ale to už je pryč, nebudu to rozebírat.

     Pauza mezi předskokany uběhne již podstatně rychleji. Několik podnapilých fans baví celý kotel svými výkřiky. Spolu s kameramanem na věži, který zabírá jednotlivě lidi v hledišti a obraz promítá na velkoplošné obrazovky navozují v kotli lepší atmosféru než první kapela. Vrcholné číslo přichází na závěr, kdy se na obrazovce objeví pozadí jedné korpulentní dámy ohnuté pro cosi do tašky. Pohotový kameraman okamžitě zoomuje a dáma se ohýbá ještě víc čímž odhalí horní část hýždí. Bazaly explodují ! Konečně si to asi stokilová dáma uvědomí a otočí se do kamery. Kolík na věži nestihne stáhnout zoom a tak je stejně jako pozadí, obličej přes celé velkoplošné obrazovky, který si s jejím pozadím moc nezadá. Bazaly explodují podruhé. Kameraman usoudí, že už toho bylo dost a taktně přepíná záběr. Najednou koukám a přes celou obrazovku naše vlajka ! Vlajka Fans on Tour ! Honem lovím mobil v kapse. Pozdě ! Stihnu jen malý záběr, ale pokud si zvětšíte fotku "obraz 90", je tam ještě vidět hlava Edieho.

     Přichází Lauren se svou kapelou. Od počátku se snaží rozpumpovat publikum. Narozdíl od GC je znát zkušenost s "velkou akcí". Šíleným ječákem pumpuje především kotel "Scream for me Ostravááááá !!!!" znovu a znovu. Zbývající členové kapely nezůstávají pozadu. Dělají obličeje na fans a usmívají se. Richie občas hodí trsátko. Taky jedno chci a tak využívám situace a v momentě kdy je Lauren na druhé straně pódia zuřivě na Richieho gestikuluji. Zabralo to. všiml si toho šílence v davu a naznačuje že hodí trsátkem směrem ke mně. Jako v televizním klubu neslyšících gestikuluji rukama "Hoď to sem, hoď to sem ! ". Šance je mizivá, zkuste hodit venku trsátkem na deset metrů a trefit se do čtverce o rozměrech 20x20 cm, když před váma vyvstává les rukou pořádnejch čahounů. "Šuuuup !!!!" a trsátko letí vzduchem. Jak prořezává vzduch mění směr, opisuje několik oblouků, vykličkuje les rukou a .... přistává mi na rameni. Okamžitě zaklapnu hlavu alá jiří Dienstbier. Akorát včas. Několik rukou mi prohrábne účes. Ale trsadlo je domááááááá !!!! (je na jedné z fotek). Hudba Lauren Harris&Band není špatná, ale spíše než písničky zaujala samotná Lauren svým vzhledem a to především mužskou část publika. Nejvíc to žilo právě na té straně kotle, kde se zrovna pohybovala. I tak měla kapela slušný aplaus a na kapele bylo vidět, že je to těší. Měl jsem výhled zrovna do části zákulisí, kam po svém setu odešli a opravdu měli radost.

     Ale to už je tu konec pauzy. Ze zákulisí se line kouř ze suchého ledu a v reprákách se po sérii známých metalových songů ozvou tóny všem fandům Iron Maiden známého songu "Doctor, doctor", již tradičně poslední písničky před startem jejich šou. Již při prvních tónech hlediště aplauduje víc než samotné Lauren a GC dohromady. A je to tady ! Song končí, hlediště bouří, odkrývá se scéna a zvuky intra od Different World jsou přerušovány hlukem z hlediště. Ozve se klasické Nickovo "Aííííí !" a už to jede. Nebudu tu popisovat jednotlivé songy, recenzí jistě bude na NETu dost a dost. Několik magorů především z řad poláků rozpohybuje masy lidí v kotli tak, že nastává klasická vlna, tentokrát mohutnější než kdy jindy. Vlnou myslím situaci kdy se do vás opře několik desítek lidí a vy nemáte na zemi dost prostoru k přešlápnutí, takže se tělem navalíte na svého souseda, čímž se zesiluje tlak na další lidi. Pokud je někde mezera, většinou dotyčný skončí na zemi a ostatní chtě nechtě po něm šlapou. Naštěstí se to děje jen při prvních dvou písničkách. I Steve z toho nemá radost a je vidět, že se snaží zpočátku neskákat, než se situace uklidní. Zpočátku se mi zdá, že především sektory na sezení moc neaplaudují, ale to může být dojem z kotle, kde je úplně odlišný zvuk od zbytku stadionu. Set začíná třemi songy z nového alba. Teprve při Wrathchild, The Trooper či Children of the damned jakoby se publikum dostalo do varu. Bruce se snaží publikum hecovat hlava nehlava a jeho hlas zní úžasně. Pomalu nerozeznám rozdíl od studiové nahrávky. Nechává si záležet a dotahuje poctivě i delší dozpěvované pasáže. Žádné odfláknutí jako v  roce 1993. Čas běží, jakoby někdo točil klikou u hodin. Fear of the Dark je tu dřív než by člověk čekal. Je znát, že naše země dlela dlohé roky v komunistické porobě, neboť i v kotli zná slova sotva polovina lidí. Tohle není Miláno, škoda. Alespoň hromové "Fear of the Daaaark !!!" je slyšet na kilometry daleko. Přichází Iron Maiden a mně se chce řvát "ještě ne, ještě chvíli !". Bohužel, je to tu ... "Scream for me Ostrava ! We Iron Maidéééén !". Celé hlediště čeká na Eddieho v tanku. Stejně tak jako značná část fans jsem viděl tuhle scénu na internetu již mnohokrát. Ale těm kdo v Ostravě nebyli můžu říct, tohle není ani desetina zážitku při live vystoupení. Scéna ztmavne a při zvucích jedoucího tanku tak hlasitých, že se při nich zastavuje srdce, pokud zrovna nebije do rytmu úderů jednotlivých dílců pásů se objeví věž tanku s dělem tak monumentálních rozměrů, že si to člověk ani nedokáže představit. Eddie s laserovým dalekohledem ční navrch z věže, jakoby sledoval všech příchozích 30000 diváků. Nastává nepopsatelný řev z publika. Nastupují kytary a kapela dohraje zbytek songu. Následuje další klasika, odchod do zákulisí a vyvolávání zpět na pódium. Bazaly bouří, ale co to ? Mejdni kam to spěcháte? Ani jsem si nestačil ovace užít a jsou tu zpět. Žádné pětiminutové skandování, nic takového. Podle playlistu z předchozích vystoupení nás čekají ještě tři písničky. Skupina je odehraje za mohutného zpěvu z publika. Při 2 Minutes to Midnight ani není Bruce v kotli slyšet, jaký je tam řev. Snažím se odezírat a řvu také. Konec je tu dřív než bys řekl švec. Kapela odchází do zákulisí a Bazaly opět bouří " Maiden ! Maiden !" zní hromově Ostravou. Ale co to? Světla zůstávají svítit, že by ještě přídavek? "Maiden ! Maiden !" řvou Bazaly ještě víc, tohle muselo bejt slyšet po celý Ostravě. Jooo tady bude přídavek ! Najednou asi po dvou minutách skandování světla zhasnou a najednou naběhnou technici, kteří začnou rozebírat scénu. Stadion v němém úžasu ztichne, zklamání je nepopsatelné. Kam se člověk otočí, všude vidí naštvané fandy. Ta jedna písnička "třeba Sanctuary" by nikomu nic neudělala. Holt těžcí profíci. Ale i tak je pocit z vystoupení úžasný, chyběla jen ta třešnička na dortu.

     Čekáme s klukama před pódiem, když se davy snaží protlačit napůl otevřenými branami ven a vychutnáváme jak říkal Mára to kouzlo po koncertu. Taky to má něco do sebe. Haldy odpadků na obrovské ploše, kde se ještě před před chvílí tlačily tisíce lidí. Krásný večer. Vytahuju mobil a nechávám se vyfotit (obraz 102). Jestli jste aspoň trochu romantický typ, musíte tu atmosféru z nekvalitního obrázku prostě cítit. Popíjíme pivko a dáváme dohromady co nejvíc Fans on Tour. Najednou se poblíž ozve neskutečný řev. To nějaký, nevím jak ho nazvat lépe, než Debil s velkým D z pořadatelské služby začne řvát do megafonu "Přestaňte čepovat to pivo ať můžeme vytlačit lidi ze stadionu, musíme skládat pódium" a pořád dokola čím dál vztekleji. Kouknu k podiu, tam už skoro nikdo není. Zato u bran je pořád jak tomu říkám mlejnek na maso. Teprve teď někoho napadlo otevřít je celé. I tak je tam slušná tlačenice. Pořadatelé ve stylu Mr.Proppera, samé svaly a mozek bys hledal marně vytlačují zbylé fans z plochy. Idylka je pryč a je slyšet nadávání ze všech stran. Tak tohle jste hoši projeli na celé čáře. Že přeháním? Koukněte do návštěvní knihy agentury Velryba Promotion.

     Ještě chvíli čekáme u svítící radnice na batohy a vydáváme se směr hlavní nádraží. Celkem příjemná procházka noční Ostravou za chladnějšího vzduchu než byl na stadioně. Na nádraží na nás čeká další překvápko. Je plné. Druhé Bazaly. Všichni čekají na rychlík ve 2:21 do Prahy. Opět fotím a trochu natáčím. Hrici, který se poslední týden pohyboval po trase škola-Kabáti-Iron Maiden vytahuje z batohu vlajku, kterou má uloženou mezi sešitem z matematiky a technickým kreslením. Jen žasnu. Je vidět že toho má opravdu dost. Hodí si vlajku na hlavu a okamžitě spí. (viz foto). Nekonečné minuty se vlečou, paní v kiosku vyprodává poslední zásoby včetně měsíc prošlých baget. Mára se protlačí do rychlíku v 01:20 z Moskvy a je doma o hodně dřív než my. Náš vlak má, jak jinak, asi 20 minut zpoždění. Dereme se do vagónů jako zvířata. Lidé ve vlaku nechápou co se děje. V kupé spí dvě děvčata. Tuším Vráťa tam vtrhne se slovy "Máte tu holky volno?" a hned si sedá. Za ním se valí tlupa metalistů. Holky během několika vteřin sbalí kabelky a zmizí. Kupé je naše. Chodbička je plná lidí. Leží, sedí, stojí, jak v dobytčáku jeden přes druhého. Někdo zvrací, v chodbě huláká banda ožralů. Opravdu cestování antických rozměrů. Cesta je nekonečná. Někde mezi Ostravou a Pardubicemi vlak nabírá další sekeru, to když jde paní ze stanice vytírat obsah žaludku jedné slečny. Nadává neskutečným způsobem. Hned mě napadá scéna z Básníků "Couráte se tu jak bílý vrány, půjdu na nádraží, je tam polovina bacilů a deputát". Ale nemám sílu ani prostor abych jí natočil. věřte mi, nebylo možné se dostat z kupé, kolik tam bylo lidí. Kdo jel s námi to potvrdí. Před Prahou jsme tak rozlámaní, že se nemůžeme ani pohnout. Vlak zpomalí a asi deset minut jede krokem. Předjíždí nás jiný vlak. Zoufalství se mění v šílenství. Míra poznamená, že za chvíli nás předjede drezína s dvěma maníkama na ruční pohon. Ze zoufalství se směju tak, že mi tečou slzy. Hlasivky mi totálně odešly, takže mluvím jako Drupi. Nejlépe se má hrici. Spí mi na rameni jako miminko. Konečně Praha. Nemám sílu fotit ani natáčet. Rozcházíme se a celí rozlámaní nemáme ani pomyšlení na nějaké velké loučení. Podáme si ruce způsobem, který hovoří za vše a říká " Fajn kámo, rád sem tě poznal a bude mi ctí s tebou v budoucnu cokoli podniknout" a někde uvnitř tušíme, že takhle už se nikdy nesejdem.

Ale kdo ví ....

Epilog : Díky všem lidem z naší výpravy za neskutečnej zážitek. Teď s odstupem času se mi zdá i ta cesta zpátky celkem fajn. Nebudu nikoho jmenovat, určitě bych někoho vynechal, ale byli jste skvělí  .....     

                                                                                                                        matii 8.6.2007

O cestě zpět referuje Orlikorel :

Když jsme na poslední chvíli s kamarádkou došli na nádraží a nemohli partu najít tak nám ochotně Jirka vyrazil naproti a dovedl nás za zbytkem, jen chvíli nás ČD zdržovali a už jsme mohli nastoupit, došli jsme pár metrů od vchodu do uličky a dřepli si na zem. Co nejdřív jsem kamarádce našel místo v kupé nějaké príma partičky z Prahy která celou cestu sršela vtipy o rychlosti našeho vlaku "i šnek je rychlejší". A sám jsem se odsunul na místečko před záchody a zakecal se tam s partou. Byli to lidé zhruba věku mého otce kteří měli namířeno do Kolína, protože mi nebylo nejlíp a oni vypadali v nejlepší náladě tak jsem jim dal pivo připravené na cestu zpět. Od té doby mi řikali Ježíšku a tak porůznu mne pouštěli si sednout na nejzajímavější místa. Chvíli jsem spal vestoje opřený o dveře, po chvíli se ale snažila dostat do vagonu průvodčí a vystrkala mě nárazy do dveří což ji dostalo do nehezké nálady a když nám pohrozila že nás všechny vyhodí, tak všichni ukázali lístky, jen já se marně pokusil vysvětlit situaci s rozlišovacím náramkem. Nakonec vyhodila kluky kteří seděli v místě které spojuje dva vagony že jim to urve nohy. Tak jsem byl poslán na uvolněné místo. Říkali tomu profesionálně "VLNA". Asi po 30 minutách neklidného spánku, kdy si skupinka hrála s mojí nohou, jsem se odsunul s mořskou nemocí na plácek před záchodama a vybojoval si místečko považován za hrdinu že sem tak dlouho spal na vlně.
Když hoši v Kolíně vystoupili tak sem se s nimi srdečně rozloučil a pomalu se odsunul popřát kamarádce dobré ráno a zjistit jak je na tom ona.
Po příjezdu do Prahy jsem spěchal domů, vysprchoval se a vyrazil do školy. Po cestě tramvají domů jsem ještě pokecal s jedním účastníkem FoT který mi doporučil spací polohu na supermana. Ve škole na ě dolehla těžká nevolnost a ospalost, načež jsem si vzpomněl že musím ve 3 k zubařce, takže jsem se po návratu domu hned otočil a jel na Nové Butovice za paní doktorkou. Když mě během plombování zubu 2krát musela budit, uznal jsem že jsem na tom fakt zle a tak jsem hned po návratu domu někdy v půl 5 lehl do postele a krásně vyspinkán jsem se v sedm vzbudil akorát do školy.
Celá akce včetně těchto radostí byla podle mě naprosto super a ještě jednou děkuji Matiimu a všem ostatním účastníkům že dokázali celou věc takhle zpříjemnit! Nadále všem Ostravákům ve Stodolní ulici za super náladu a skupince moraváků kteří protlačili a uhájili krásné místo pro kámošku Denisu! Díky lidi =o)
Orlikorel alias Jenda.Oplištilovic

 

Spolupracujeme