Novinky   FanClub   Song   Diskografie   Galerie   Guestbook   Kontakt   Deník   Ohlédnutí   Tour   Ostatní   Setlist   Rozhovory   Facebook

 

Daniel Hafstein

21.9.2007 nedaleko Teplic v přízemí rodinného domku, kde jak říká Dan, probíhají pařby :o))

Ahoj, Pamatuješ se na svoje první bicí? Jak jsi k nim přišel?

Jasně, úplně přesně. Já jsem koupil první bubny, to tam tenkrát ještě nebyl ani kopák. Jen kotel, přechoďák, nějakej činel a hajtka. Bylo to od kámoše s kterým teďka zrovna hraju od Lubora Ileše někdy v roce 1985. Pak jsem dostal něco od táty, přechoďák jsem si dokoupil od Jirky Drechslera, kterej dříve hrál v Heveru, no a takhle jsem si to dával postupně dohromady.

Takže žádná nadupaná sestava hned zpočátku?

To přišlo až pak následně. Jelikož jsem dělal tehdy brigádu v STS Chabařovice, nechal jsem si to tam celý nastříkat na černo.  Takže tohle byly moje první bicí.

Začínal jsi přímo na bicí, nebo jako většina kluků mlátil do kytary?

Víš, mě to od mládí dost bralo a když si vzpomenu na ty pocity z toho, když člověk přišel k těm nástrojům, tak mě ty bubny úplně fascinoivaly. Zkrátka byla to taková zvláštní atmosféra. Tak jsem to zkoušel nohama a pak přišlo i samotný hraní.

Ty jsi nastoupil do Motorbandu po Milanovi Krbcovi, jak to tenkrát bylo? Kdo tě do kapely přivedl?

No, to jsme tenkrát hráli s Hlaholem, v té době tam hrál ještě Pepa Vojtek na kytaru a dokonce ani nezpíval :o))  Bylo to někde v Proboštově tuším a byla to akcička několika kapel. Máča se tam zmínil, že kdyby došlo k nějakému výpadku, že bych mohl zaskočit za Milana. No a pak za mnou přišel Tomáš Jarolím, zrovna když jsme od průmyslovky vyměřovali venku a povídá „Hele přijď se podívat na zkoušku“. No a pak už jsem tam u nich tak nějak zůstal :o))

Klasická otázka pro všechny, pamatuješ na první vystoupení s Motorbandem?

Ještě teď, když na to vzpomínám, tak mám úplně husí kůži. Tenkrát mně bylo teprve sedmnáct let, já jsem k nim přišel a za měsíc už jsme měli hrát „Rockovou Vysočinu“, což byl tenkrát docela významnej soutěžní festival, na kterým hráli v té době populární „Laura a její tygři“, „Oceán“ a další. Takže po měsíci zkoušení s Motorbandem to byl můj první kšeft.

Jak to tenkrát bylo s tím každodenním zkoušením? A jak jsi to vnímal ty jako bubeník?

No podívej, já ti to řeknu asi takhle. Většinou je to u hudebníků tak, že tyhle věci cvičí každej individuálně. Motorband byl vyjímka. My jsme takhle cvičili dohromady, což mělo za následek, že jsme byli fakt dobře sehraný.

Připouštěl sis tenkrát, že se o tobě mluvilo jako o nejlepším bubeníkovi v tehdejším Československu? Poslouchal jsem nějaký pořad o natáčení Rockmapy, kde se o tobě vyjadřoval Petr Janda v superlativech. Bylo to tvým záměrem stát se nejlepší ze všech?

No jasně, že jsem chtěl bejt nejlepší, ale co je to nejlepší? To je divný slovo, prostě jsem chtěl bejt hodně dobrej. A to, co jsem u Petra Jandy předvedl, byl vlastně standardní výkon. Nějak jsem si to ani nepřipouštěl, přišel jsem a zahrál klasiku.

Jak jsi putoval po rozpadu Motorbandu? Prošel jsi prakticky celou českou rockovou scénou. Kreyson, Vitacit…

V tý době jsem už vlastně hrál nějakou dobu s Mewou …

Takže Mewa a Motorband už tehdy fungovali souběžně?

No samozřejmě, Mewa tenkrát měla docela úspěch, jenže pak přišla nabídka od Ládi Křížka na natočení LP „Zlatej chlapec“, takže jsem zakotvil na nějakou dobu tam. To bylo v jednadvaceti a pak jsme dělali znovu Motorband s Milanem Daimem. Nakonec ale odešel Kuba, což byl basák a v té době se taky Miloš Doležal vrátil z Ameriky, takže to tady v Čechách trochu rozjel. Dostal jsem nabídku a tak jsem do toho prostě šel.

Ještě nedávno jsi hrál u Aleše Brichty, jaký byl důvod tvého odchodu?

To je úplně jednoduchý, potřeboval jsem více času pro Mewu. Hráli jsme jako předkapela na turné Kabátů, to byl náš zatím největší úspěch. Máme teď něco rozjednanýho v Praze, takže se dá říct, že cesta je otevřená

Je vidět, že si své účinkování v Mewě užíváš, dokonce jsi začal i zpívat. Bylo tomu tak odjakživa?

No odjakživa ne, snad kromě základky, kde byla hudební výchova :o))) Ale zpívám když je potřeba :o))) Nejlepší je, když zpívá celá kapela, do těch refrénů, když je tam víc hlasů, tak to má platnost. Ale dá se říct, že zpívám rád.

Co děláš, když zrovna nekoncertuješ? Co tě baví a tak…

Víš co mě baví? Hrozně mě baví něco dělat doma. Já jsem takový domácí kutil. Teď jsem si zrovna udělal manželskou postel :o)))

Máš nějaký hudební vzor?

No, ani ne. Jako zpěvák se mi vždycky líbil Ronnie James Dio. Ten se mně líbil hodně. Z bubeníků to byl třeba Dennis Chambers, ale že bych to nějak vyloženě poslouchal, to ne. Mně se líbí dobrá muzika, může to bejt metal, pop, funky se mi líbí, miluju blues, miluju všechnu dobrou muziku.

Nedá mi se nezeptat. Pečuješ nějak zvlášť o svoje vlasy? Protože spolu s Kamilem Střihavkou máte fakt vlasy, jaký jsme jako kluci metalisti chtěli mít.

Nee jen běžná úprava a mytí :o))) Ale od jistý doby mám jednu specialitu, protože konečky si zastřihávám podle lunárního kalendáře a když je měsíc ve znamení lva, tak se ty konečky jednou za čas zastřihnou. Měsíc podle mě ovlivňuje dost věcí jako vodu, rostliny a i na člověka to působí, akorát si to někdo připouští víc někdo míň.

Cvičíš na bicí ještě každý den ?

Víš, dneska už cvičím dost bez bubnů, spíš na koordinaci pohybů. Tímhle se prakticky zabývám denně.

Jak občas koukám na bubeníky, připadá mi to, jako strašná dřina. Je tomu tak doopravdy?

No, dřina ani ne, ale dost od toho bolí „prdel“. Nedávno jsme natáčeli s Alešem Brichtou a ty tři dny sezení ve studiu, i když s přestávkama, to bylo fakt něco. Třeba kopáky to už je záležitost cviku. Zpočátku u Motorbandu, když kluci chtěli pořád ty kopáky, tak já kvůli tomu přestal i kouřit. :o)) Ale po jistý době zjistíš, že je to věc jen a jen cviku. Samozřejmě, pokud už chceš jít do nějakýho extrému, tak holt musíš cvičit, to ti řekne každej.

Jak postoupila kvalita bicích za těch dvacet let?

No znatelně. Já měl zprvu ty svoje škopky, ale na to se nedalo hrát. Takže postupem času, jelikož Tomáš Krulich už chodil do práce, tak si vzal půjčku čtrnáct tisíc a já si za ně koupil bicí. Pak jsem mu to splácel po pětikilu. A protože jsem měl stipendium šest stovek, tak jsem byl furt bez peněz. Tehdy to byly úplně nový Amati. Dva kopáky, osm přechoďáků, činely a byl jsem za to rád. A dneska? Vem si třeba Sonor, kdy už od základní sestavy to tak nějak celkem solidně hraje.

Jak vnímáš mladou generaci bubeníků?

Jde to dopředu strašným tempem. Když si to uvědomím, v době kdy jsem začínal, tak opravdu tady těch bubeníků nebylo tolik. Dneska vidíš všude spoustu super bubeníků a pokaždý se objeví někdo nový.

Jaké máš plány do budoucna? Hudební i soukromé.

Soukromé ? Tak hlavně bych to tady (rozuměj domek) chtěl trochu dodělat a zvelebit. Co se týká muziky, chtěl bych, aby se Mewa trochu rozjela a třeba to bylo i na obživu. Trochu skromné, ale co muzikant v Čechách může chtít víc.

Díky za rozhovor ... matii

 

Spolupracujeme